Daniel - Deum est iudicem meum

Daniel je mužské jméno hebrejského původu. V hebrejštině výraz דַנִיאֶל (Daníél) znamená „Bůh je můj soudce“.
Latinsky, německy, francouzsky, finsky, švédsky, španělsky, polsky: Daniel, Italsky: Daniele,  Rusky: Daniil, zdrobnělina: Dáňa, Srbsky: Danijel, Bulharsky: Danail, Maďarsky: Dániel, Irsky: Domhnall nebo Dónall, Anglicky: Dany nebo Daniel.
... učenlivý, bohémský, citlivý, peníze používá jako prostředek k dosažení svých cílů. Má rád citovou stabilitu. Je nervózní, pokud ji nemá. Může cokoliv, ale rodina musí být tam, kde on chce. Jméno vhodné pro všechna znamení.

O progresu

Je až k nevíře, že něco tak jednoduchého musí docházet člověku dlouhá léta: Každý posun (ať už v jakékoliv věci) je nekonečněkrát větší, než posun žádný!!! Pevně doufám, že mě už to došlo! Pokud nějakou věc odložím na později, tak jsem se v této věci dalšího posunu vzdal. I když přeložím jen stéblo, jsem nekonečněkrát blíže k cíli, než předtím. Pokud máte nějaké cíle, vězte, že všechna práce, kterou jste pro danou věc učinili, vás významně k cíli posunula. Přeji všem trpělivost, víru a vytrvalost, neboť jen my a čas našimi soudci jsou!

Co všechno musím stihnout

Jsem od přírody člověk neklidný a stále nespokojený se stávajícím stavem. Tento týden jsem se přistihl při tom, jak sám sobě spílám do neschopných nekňubů: "Tolik věcí máš udělat a vůbec nestíháš. Vše ti utíká, jsi málo pilný a měl bys víc pracovat!" Měl jsem z toho špatný pocit. Co dál? Bude to tak pořád? .. A pak najednou, jako blesk z čistého nebe, mi to došlo: Takhle to přece vůbec není. Představa toho, že bychom měli naopak všechno hotovo, vypadá zle. Co bychom tu pak dělali? Ta věc nestojí tak, že toho spoustu nestihnu. Ano, nestihnu, ale to je přece dobře! Vždyť díky tomu budu mít vždy co dělat, vždy co tvořit a čím se zabývat - a to je skvělé! Když se budu více zabývat tím, jak věci dělám a budu se radovat z toho, že je dělat mohu, může být každý můj den skvělý!

Zločin a trest

Promiňte mi moji zjevnou nadsázku v nadpise. Přesto, že se nechci zabývat takovou hloubkou jako Dostojevský, mi název článku připadá výstižný. 

Podělit se o tento názor ve mě dříme již delší dobu. To, že jsem se jím opět začal zaobírat, zapříčinila má čtvrteční cesta autem do Prahy. Po sjezdu z D5 směrem na Brno a potom po odbočení směrem k Barrandovskému mostu se dostanete po několika kilometrech na cestu z kopce dolů směrem k řece - kde je (co já pamatuji) rychlost omezena na 50 km/h. Tuto stanovenou rychlost ještě donedávna, podle mého, skoro nikdo nedodržoval - a to včetně mne. Letos v tomto úseku zavedla pražská městská policie automatické měření rychlosti, které mělo za následek mé předvolání  k projednání přestupku: "Nedovolená rychlost v obci". Nebudu vám přesně popisovat jak celé projednávání probíhalo. Stačí, když řeknu, že to dopadlo dobře - tedy pro mne. Nedělám si iluze, že policie "skásla" všechny, které změřila a myslím, že to dobře dopadlo pro více z nás. 

Následek této systematické činnosti je však pro mne zadostiučiněním! Ve čtvrtek jeli všichni zmíněným úsekem rychlostí 50 km/h nebo dokonce ještě pomaleji. Pro mne z toho plyne jasné ověření teze, že funguje pouze to, co je kontrolováno a zpětně vyžadováno. Na co psát zákony, na co zavádět bodový systém a na co stanovovat jakákoliv jiná pravidla, pokud nebudeme mít k těmto pravidlům účinný mechanismus kontroly?

Vzpomínáte si na zavedení bodového systému pro motoristy? Skvělá věc, která bohužel fungovala jen do té doby, než řidiči zjistili, že kontrol je tak málo, že se prostě nevyplatí pravidla dodržovat. Dnes si na některých úsecích při dodržování předpisů musejí ti poctiví řidiči připadat jako exoti, protože na silnici, kde je padesátka, se 95% řidičů "řítí" rychlostí 70 km/h a více. 

Vydáním zákona a nebo předpisu, u kterého není vydavatel schopen zajistit jeho kontrolu, ze sebe dělá, s  odpuštěním, blbce. Jsem pro cestu redukce počtu a objemu zákonů, předpisů a nařízení na úkor důsledného vymáhání jejich dodržování. Na mnoha příkladech z mé osobní i pracovní praxe se mi potvrdilo, že samotný akt kontroly (bez ohledu na to, zda potom došlo k naplnění hrozící sankce) je velmi účinným mechanismem prosazovaní pravidel v život.

Jaký na to máte názor vy?

Cesta plná zlaťáků

Když jsem včera v lese uviděl tohle, připomnělo mi to scénu z pohádky "O statečném Mikešovi": "Cesta do pekla je posázená zlatem a dukáty"
Ta cesta se úplně třpytila a tak mne napadlo, jestli nejdu v tu chvíli spíš na opačnou stranu: Po cestě dlážděné zlaťáky z pekla ven.
...doufám, že tomu tak je!

Vyznání

Vzdávám to, že musím mít pravdu! Nevím co mne za chvíli čeká, ale těším se, že mne to obohatí. Měním žebříček hodnot a na první místo stavím to, co je pro mne nejdůležitější: vzduch, voda, světlo, slunce, krása a radost.

O čase a změně

Vše, na čem záleží, se odehrává právě teď! Pouze nyní můžeš něco změnit. Nic nelze měnit v budoucnosti, jde to pouze teď ... nebo teď ... a nebo teď! (Parafrázovaný Eckhart Tolle)
Ještě k tomu mám jednu výzvu: "Pokud chceš něco změnit, udělej to dnes! Nikdy není pozdě. Dnes je ten nejlepší okamžik pro změnu. Dnešek je totiž prvním dnem zbytku Tvého života! - autorem je Van K. Tharp (z knihy "Supertrader")

O handicapu

Deren Brown ve své knize "Zpověď iluzionisty" píše: "Nepřestávám být přesvědčen, že oblíbení a sportovně založení žáci vedou v dospělosti ty nejordinérnější životy a že ze zkormoucených mladistvých duší vyraší ty nejpozoruhodnější dospělci".
Můj dodatek: Každý handicap ti může dříve nebo později pomoci dostat se nad průměr. Ti, kteří to mají moc snadné, většinou ničeho nedosáhnou!

Zdeněk Haník - O vnímáni souvislostí

Zdeněk Haník

Objednal jsem si knížku od Z. Haníka "Volejbal 1" a když přišla, hltavě jsem se pustil do čtení. V jedné z prvních kapitol mne zaujala myšlenka, která je obecně platná a měl bych ji mít na paměti nejen ve volejbale, ale i v jiných oblastech života. Už když jsem to poprvé četl, cítil jsem, že je to v rytmu s mými osobním vnímáni věci a uplatnitelné v oblastech, kterymi se zabývám:

"Respektovat, co je dané, co mohu a co nemohu ovlivnit. Být důsledný ve věcech, které mám ve své moci. Intuice je projevem široké lidské osobnosti. Je nezbytným nástrojem v práci trenéra a je nosným prvkem každé úvahy. Věda bez intuice nemá životní ráz a lidský rozměr. Na druhou stranu intuice a odhadování použité jako obecný koncept, bez ověření v jiných podmínkách, může ve svých důsledcích způsobit katastrofu. Praktický recept tedy je: Vnést řád do poznatků a vědet, kdy jsem veden pravdivou, korigovanou a nepředstíranou intuicí a kdy vědeckými poznatky. Kdy musím trvat na dogmatickém postupu a kdy vcítění se do situace má větší význam než logická pravda".

Svobodná vůle

Když tě něco baví, tak to dělej. Proč by ses měl zabývat něčím jiným? Něčím, do čeho se musíš nutit?
... Nedávno jsem se styděl, když jsem si stěžoval, že dělám občas věci, které nechci. Je to přece moje věc, co dělám, takže stěžovat si na to je pěkná pitomost!

O golfu

V podstatě nezáleží na tom, jak a na kolik ran hraješ. Hraješ tak, jaký jsi a jak se zrovna cítíš. Golf je zjevné vyjádření sebe sama. Golf je Tvoje mysl a Tvoje vědomí. Ten, kdo se odprostí od vnějších vlivů, hraje dobrý golf.