Co všechno musím stihnout

Jsem od přírody člověk neklidný a stále nespokojený se stávajícím stavem. Tento týden jsem se přistihl při tom, jak sám sobě spílám do neschopných nekňubů: "Tolik věcí máš udělat a vůbec nestíháš. Vše ti utíká, jsi málo pilný a měl bys víc pracovat!" Měl jsem z toho špatný pocit. Co dál? Bude to tak pořád? .. A pak najednou, jako blesk z čistého nebe, mi to došlo: Takhle to přece vůbec není. Představa toho, že bychom měli naopak všechno hotovo, vypadá zle. Co bychom tu pak dělali? Ta věc nestojí tak, že toho spoustu nestihnu. Ano, nestihnu, ale to je přece dobře! Vždyť díky tomu budu mít vždy co dělat, vždy co tvořit a čím se zabývat - a to je skvělé! Když se budu více zabývat tím, jak věci dělám a budu se radovat z toho, že je dělat mohu, může být každý můj den skvělý!

Zločin a trest

Promiňte mi moji zjevnou nadsázku v nadpise. Přesto, že se nechci zabývat takovou hloubkou jako Dostojevský, mi název článku připadá výstižný. 

Podělit se o tento názor ve mě dříme již delší dobu. To, že jsem se jím opět začal zaobírat, zapříčinila má čtvrteční cesta autem do Prahy. Po sjezdu z D5 směrem na Brno a potom po odbočení směrem k Barrandovskému mostu se dostanete po několika kilometrech na cestu z kopce dolů směrem k řece - kde je (co já pamatuji) rychlost omezena na 50 km/h. Tuto stanovenou rychlost ještě donedávna, podle mého, skoro nikdo nedodržoval - a to včetně mne. Letos v tomto úseku zavedla pražská městská policie automatické měření rychlosti, které mělo za následek mé předvolání  k projednání přestupku: "Nedovolená rychlost v obci". Nebudu vám přesně popisovat jak celé projednávání probíhalo. Stačí, když řeknu, že to dopadlo dobře - tedy pro mne. Nedělám si iluze, že policie "skásla" všechny, které změřila a myslím, že to dobře dopadlo pro více z nás. 

Následek této systematické činnosti je však pro mne zadostiučiněním! Ve čtvrtek jeli všichni zmíněným úsekem rychlostí 50 km/h nebo dokonce ještě pomaleji. Pro mne z toho plyne jasné ověření teze, že funguje pouze to, co je kontrolováno a zpětně vyžadováno. Na co psát zákony, na co zavádět bodový systém a na co stanovovat jakákoliv jiná pravidla, pokud nebudeme mít k těmto pravidlům účinný mechanismus kontroly?

Vzpomínáte si na zavedení bodového systému pro motoristy? Skvělá věc, která bohužel fungovala jen do té doby, než řidiči zjistili, že kontrol je tak málo, že se prostě nevyplatí pravidla dodržovat. Dnes si na některých úsecích při dodržování předpisů musejí ti poctiví řidiči připadat jako exoti, protože na silnici, kde je padesátka, se 95% řidičů "řítí" rychlostí 70 km/h a více. 

Vydáním zákona a nebo předpisu, u kterého není vydavatel schopen zajistit jeho kontrolu, ze sebe dělá, s  odpuštěním, blbce. Jsem pro cestu redukce počtu a objemu zákonů, předpisů a nařízení na úkor důsledného vymáhání jejich dodržování. Na mnoha příkladech z mé osobní i pracovní praxe se mi potvrdilo, že samotný akt kontroly (bez ohledu na to, zda potom došlo k naplnění hrozící sankce) je velmi účinným mechanismem prosazovaní pravidel v život.

Jaký na to máte názor vy?