Proč usilovat o potlačení tržní ekonomiky?

 Toto je text mého otce, v kterém popisuje závěry jeho výzkumu ohledně vlivlu člověka na klimatické změny:

Proč usilovat o potlačení tržní ekonomiky?

            Mnoho z nás si klade otázku: Je v plynoucím čase Země nějaká hranice, na které se zastaví, nebo alespoň zpomalí tempo růstu kvality života lidí?

         Posledních 100 let se lidem žije určitě lépe a snadněji než před tisíci léty. Kvalita života stále roste. Před tisíci lety bylo lidské poznání a způsob života lidí jen o málo jiný než před dvěma sty lety – dopravní prostředky byly principiálně stejné, zemědělství za 800 let dosáhlo jen malého pokroku, sociální vztahy mezi lidmi se změnily jen nepatrně. Největšího rozvoje v tomto období získala asi kultura a věda. Celá staletí šlo hlavně o to, naučit se, jak obdělávat půdu, jak se musí hospodařit, aby bylo dostatek jídla a zbylo také trochu času na odpočinek a zábavu. Rodiče vychovávali své děti stejně jako je vychovávali jejich rodiče. Naučili své děti to, co naučili jejich rodiče je. Rychlost změn ve způsobu života společnosti byla po celá staletí velmi pomalá. Hierarchické uspořádání společnosti se neměnilo. Trvalo velmi dlouho, než pomalý rozvoj lidského poznání přírody dosáhl takové úrovně, že nastala změna v podobě tak zvané technické nebo průmyslové revoluce.

            V průběhu 19. století došlo k obrovskému rozvoji všech vědních oborů, zavedla se průmyslová výroba, a hlavně došlo k rozvoji dopravních prostředků. Těžká práce lidí začala být nahrazována prací strojů. Lidem se po všech stránkách začalo žít lépe.

 K pohonu strojů ale nestačila, jako doposud, fyzická síla zvířat nebo lidí. Lidé přišli na to, jak využívat přírodní zdroje k pohonu strojů i dopravních prostředků. Zjistili, že potřebnou energii pro pohon strojů lze získat spalováním uhlíkatých materiálů - dříví, uhlí a později ropy a zemního plynu. Při tomto chemickém procesu vzniká teplo, které lze změnit na potřebnou mechanickou energii a také kysličník uhličitý CO2. Jeho prudký nárůst, jak se až později ukázalo, je pro život na Zemi velmi nežádoucí. Rozvoji průmyslové revoluce napomohla skutečnost, že dříví, uhlí, ropa i zemní plyn jsou pro lidi snadno dostupné. Světové zásoby uhlí se při současné spotřebě odhadují na několik staletí, ropy a zemního plynu na 50 až 100 let.

Fosilní paliva, jak jsou uhlí, ropa a zemní plyn nazývány, jsou organického původu a vznikaly proto až v době, kdy již na Zemi existoval život. Důležité je si uvědomit, že ke vzniku fosilních paliv je třeba mimo prvků, ze kterých jsou složeny také energie. Tuto energii dodávalo slunce. Uhlí, ropa i zemní plyn představují vlastně zásobník sluneční energie.

Škodlivé důsledky využívání fosilních paliv pro výrobu energie:

1,      Lidé k ohromnému zlepšení a k usnadnění svých životů využívají energii, která byla do uhlí, ropy a zemního plynu vkládána při jejich vzniku stovky milionů let. Podle rychlosti současné těžby a spotřeby těchto paliv bude v nich akumulovaná energie spotřebována za několik staletí, tedy asi milionkrát rychleji, než do nich byla vkládána. Již tento ohromný nepoměr v délce tvorby a délce spotřeby musí vyvolávat pochybnosti, že spalování fosilních paliv nebude pro Zemi bez škodlivých následků.

2,      CO2 obsažený v atmosféře má tu vlastnost, že propouští sluneční záření vysoké frekvence k povrchu Země. Toto záření ohřívá povrch Země. Povrch po ohřátí vyzařuje zpět do atmosféry záření nízké frekvence, které již atmosférou obsahující CO2 prochází zpět do vesmíru oslabeně. Čím atmosféra obsahuje více kysličníku uhličitého, tím méně projde tepelného záření zpět do vesmíru. Země se méně ochlazuje. Získané teplo ze slunce zůstává více v atmosféře Země a povrch se více ohřívá. Tomuto jevu se říká „skleníkový efekt“.

         V období před průmyslovou revolucí se po mnoho milionů let na Zemi udržovala přírodní rovnováha mezi roční výrobou a spotřebou CO2. (Příkladně: CO2 vzniká dýcháním a tlením živé hmoty a naopak rostliny při svém růstu CO2 spotřebovávají). Množství CO2 v atmosféře se udržovalo na stejné úrovni.

Statistiky uvádějí, že zemská atmosféra normálně obsahuje 2,5 bilionů tun CO2. Tato hodnota se dlouhodobě neměnila. Při uvedeném množství skleníkový efekt udržuje průměrnou teplotu na povrchu Země přibližně na + 15^o C. Vědci uvádějí, kdyby v atmosféře nebyl žádný kysličník uhličitý, byla by průměrná teplota povrchu Země -18^o C. Tedy uvedené množství CO2 v atmosféře způsobuje ohřátí povrchu Země o 33^o C. Přítomnost CO2 v atmosféře je tedy pro život na Zemi zásadní, ale jeho množství musí být takové jaké bývalo, ne více, ne méně. Současná diskuse o tom, zda vůbec nastává globální oteplování a zda je způsobováno nárůstem CO2 v atmosféře mě přimělo k tomu, že jsem se pokusil usměrnit si tyto nejasnosti výpočtem.

          Vycházel jsem ze statistických údajů o roční světové těžbě uhlí, ropy a zemního plynu v roce 2015 a předpokládal jsem, že tři čtvrtiny všech vytěžených paliv se během jednoho roku dnešní technologií spotřebují (většinou spálí).

Dal jsem si úkol zjistit, jak lidé ovlivňují svou činností atmosféru Země. Při roční spotřebě tří čtvrtin všech vytěžených fosilních paliv.

Výsledek:

a/       přibude CO2:        21 miliard tun, to je  asi  +0,75% obsahu CO2 v  atmosféře

b/      ubude       O2:        21 miliard tun, to je asi  - 0,0018% obsahu O2 v atmosf.

c/       přibude tep. en:     285 bilionů MJ, to je asi + 0,006% t. en. dodané sluncem.

Hodnocení vypočítaného výsledku:

Podle bodu b/ současné spalování fosilních paliv má zanedbatelný vliv na úbytek kyslíku v atmosféře a podle bodu c/ také přímo získaná energie při spalování fosilních paliv je vzhledem k energii dodávané sluncem zanedbatelná. Závažný je ale 0,75% roční růst obsahu CO2 v atmosféře. Značně velký růst kysličníku uhličitého v atmosféře potvrzují i vědecké výzkumy a statistická měření.

         Koncentrace CO2 v atmosféře se vyjadřuje v jednotkách ppm

(je to číslo vyjadřující počet částic CO2, které připadá na 1 milion ostatních částic atmosféry). Vědecké studie uvádějí, že před začátkem průmyslové revoluce po miliony let před tím nedosahovala koncentrace CO2 v atmosféře 300 jednotek ppm. Podle zdroje NOAA/ESRL/GDM byla v atmosféře měřena průměrná koncentrace CO2 v roce 1980  340 ppm a do roku 2018 plynule stoupla na hodnotu 405 ppm. Konkrétně mezi roky 2016 a 2018 stoupala o 0,6% ročně.

Výpočet i měření jasně ukazují, že přírůstek CO2 v atmosféře existuje a jeho nárůst souvisí s dobou, ve které lidi začali využívat fosilních paliv k získání energie pro zlepšení svého žití.

         Existence „skleníkového efektu“, způsobeného přítomností CO2 v atmosféře, je vědecky dokázána. Je-li více CO2 v atmosféře. zmenší se průchodnost tepelného záření zpět do vesmíru. Více tepla, které bylo získáno ze slunce zůstává v atmosféře Země, ta se otepluje.

Z výše uvedeného si musíme přiznat, že celosvětové náhlé oteplování v několika posledních letech souvisí s činností lidí.  Nechápu, jak může někdo z kompetentních osobností tento fakt zpochybňovat. Proč meteorologové před škodlivým nárůstem koncentrace CO2 nevarují? Lidé prostě v současnosti (spalováním fosilních paliv) nepřímo způsobují růst průměrné teploty atmosféry. Je také nutno dodat, že současné pozorované tání zemských ledovců svou spotřebou tepla na přeměnu skupenství (přeměnu 0^o C teplého ledu na 0^o C teplé vody) odebírá značné množství tepla z atmosféry a tím  její oteplování zpomaluje. Myslím, že s touto skupenskou přeměnou ledu na vodu souvisí i fakt, že severní polokoule se ohřívá rychleji než polokoule jižní. Na jižní polokouli je totiž 90% zemských ledovců. Kdyby ledovce na Zemi již nebyly, byl by nárůst teploty ještě rychlejší, než je tomu dnes. Dále není zřejmé, jak proběhne změna klimatu, zda zvětšování teploty přispěje k větší tvorbě zelené hmoty, která by pomohla nárůst CO2 ze spalování zpomalit a možná i kompenzovat.

3,      V případě, že během několika desítek let nedojde k zásadnímu (to je téměř k úplnému) omezení nárůstu CO2 v atmosféře, mohlo by dojít k následujícím katastrofám:

         a/       Atmosféra na Zemi bude pro lidskou společnost nesnesitelná.

         b/      Hmota všech ledovců a sněhu je na Zemi tak veliká, že po jejich roztání by se hladina moří zvedla o 66 m. Naštěstí, pokud se současné tempo jejich tání nezvýší, proces zvedání hladiny moří by měl trvat asi 300 let.

         c/       Odstrašující příklad: Vědci se domnívají, že na planetě Venuši po vzniku sluneční soustavy     mohly být podmínky vhodné pro existenci života (vhodná teplota i přítomnost vody). V současné době, kdy atmosféra Venuše obsahuje 98% CO2 je na jejím povrchu teplota +450^oC.

         Je možná náprava?

         Zásadní změna musí nastat v činnosti politiků. Pravicové strany ve všech zemích světa, jejichž hlavní program je podpora soukromého podnikání, soukromého vlastnictví a bezbřehé lidské svobody jednotlivce nemohou mít dominantní vliv na řízení společnosti.  Společnosti musí vést takové subjekty, které budou plnit mezinárodní dohody,  umožňující provést nutné a zásadní změny v hospodaření. To vyžaduje širokou světovou spolupráci, jejímž prvořadým cílem bude udržení přijatelných životních podmínek na Zemi pro další leta.

         Do té doby, než bude nahrazeno spalování fosilních paliv novým čistým zdrojem energie se lidé musí vzdát současného pohodlného života a přejít k novému hospodaření založeném na velké úspoře energie a na vědecké spolupráci všech států světa. Zatím je nutné v co nejkratší době přijmout dohody o podstatném snížení dopravy, zvláště letecké, strojů s pohonem spalovacích motorů, omezení investičních staveb a podobně. Vědci by měli mít hlavní slovo k řízení chodu světa. Jsem přesvědčen, že současný kapitalismus s dominantním tržním hospodářstvím to nedokáže. V dnešním politickém uspořádání světa takové dohody, podle kterých by všechny státy najednou přistoupily na téměř úplný zákaz spalování uhlí, ropy i zemního plynu nejsou možné. 

         Poznámka: Ve výše uvedeném rozboru vlivu CO2 je možné hledat i odpověď na otázku položenou v 1. odstavci tohoto článku:

            Je v plynoucím čase Země nějaká hranice, na které se zastaví, nebo alespoň zpomalí tempo růstu kvality života lidí?

         Leden 2019, Procházka Vl. Starší